Svatební patálie #1 - Zásnuby

Ahoj!

Jsou to skoro 2 měsíce, kdy jsme si s R řekli své ano před svatebním oltářem. Teď můžu říct, že to byl velmi vyčerpávající, ale za to krásný den, ve kterém jsem mohla být já ta princezna obletovaná ze všech stran. A hlavně jsem konečně přede všemi mohla říct své ano muži, kterého tolik miluju, a být oficiálně jenom jeho.

Každopádně než přišlo na tento den, zažívali jsme mnohé útrapy. V podstatě se nám nedařilo vůbec nic a to nemusel být ještě ani rozjetý Covid 19. Zkrátka jsem smolař. A toho jsem se bohužel nezbavila ani při přípravě našeho velkého dne. A i proto se s Vámi chci o tyto starosti a radosti podělit, povyprávět vám náš příběh a zároveň vám i poradit s ohledem na naše zkušenosti, až se rozhodnete ke stejnému kroku... 

Téměř každé přípravy na svatbu začínají zásnubami. S R jsme v tu dobu spolu chodili již 6 let, z toho téměř 2 roky jsme spolu bydleli v malinkaté garsoniéře. Samozřejmě že jsme se o svatbě už mnohokrát bavili. Ale chtěli jsme vyzkoušet, jestli spolu vůbec dokážeme žít sami dva a řešit každodenní problémy, které přijdou do každého vztahu. A světe div se, klapalo to!

Na naše 6. výročí jsme vlastně nic výjimečného v plánu neměli. Den předtím jsem se chystala na noční směnu do práce. Oblékala jsem se a snažila jsem se přeměnit se vzhledově na ucházejícího člověka, když v tom zazvonil zvonek. R šel dolů otevřít, načež jsem se divila, protože k nám většinou nikdo nechodil. Když se vrátil, volal mě, ať dojdu z koupelny za ním.

Když jsem došla, stál tam vprostřed místnosti a v rukou držel obrovský pugét rudých růží, které mám nejraději. Bylo jich přesně 100. Dojalo mě to a slzy se mi rozkutálely po tvářích. Většinou od něj totiž kytky nedostávám. Ani na narozeniny, ani na výročí...protože podle R je kytka naprosto zbytečná, když stojí tolik peněz a po čase stejně zvadne a vyhodí se. Nemohla jsem uvěřit vlastním očím. R mě ale nabádal, ať tu kytku hlavně nedávám nikde na sociální sítě, protože výročí máme stejně až na druhý den. Nechápala jsem, proč to tak hrotí, ale poslechla jsem a s nadšením jsem jela do práce.

Další den ráno po službě jsem jela ještě nakoupit, takže jsem domů dojela asi o hodinu a půl později. R byl vzhůru a nadal mi, že jedu pozdě, že jsem měla dávno spát. To mi radost trochu zkazilo. Dala jsem si ale sprchu a zalezla do postele. Během pár minut jsem byla v říši snů.

Ze snu mě vytrhly polibky. R se nade mnou skláněl a něžně mě budil. Ptal se mě, jak jsem se vyspala. "Dobře", odpovídám mu. "Opravdu? A nic tě netlačilo?" Když se mě na tuto otázku zeptal asi potřetí, nedalo mi to, a začala jsem prohledávat postel. Oddělala jsem polštář a tam byla krabička. Už jsem tušila, co v ní asi bude. R si klekl, krabičku otevřel a vyslovil se. A asi už tušíte, jak to dopadlo.

Byl to překrásný zážitek a ráda na něj vzpomínám. Prsten jsem pak nosila pořád. Byla jsem ráda, že mě požádal o ruku a zároveň jsem byla ráda i za jeho provedení. Nejsem typ, co by rád dělal divadlo pro spoustu lidí. Proto mi vyhovovalo, že to proběhlo takto za dveřmi v soukromí.

Pár rad pro Vás...

• Buďte přesvědčení, že Váš protějšek o žádost stojí. Bavíte se o společné budoucnosti? Je partner připravený na svatbu? Chce se takto vázat?
• Nežeňte se do zásnub a svatby, pokud to tak skutečně necítíte, jen proto, aby byl klid.
• Uvědomte si, jaký typ jste a co je pro Vás a hlavně vašeho partnera to nejlepší. Požádáte o ruku doma v soukromí? Nebo v restautaci? Či na rodinné oslavě před celou rodinou? Nebo vymyslíte nějaké originální místo?
• Nemusíte kupovat ten nejdražší prsten, který uvidíte. Znáte svého partnera. Překvapte ho tím, co opravdu bude nosit rád a s láskou.